Dneska jsem po nevím jak dlouhé době musela vstávat už v šest ráno. No dobře, naposledy jsem v takovouhle nekřesťanskou hodinu vstávala, když jsme jeli podruhé do Francie, což bylo v červnu. Navíc moje tělo, ale co si budeme povídat i psychika, je stále "naprogramovaná" na anglický časový posun, takže když se to vezme tak, tak jsem musela vstávat už v pět. A kdo mě zná, tak ví, že nesnáším ranní ptáčata a vstávání v takovéto časy je pro mě smrtící. Dopoledne jsem se pak procházela po městě, poslouchala Siu a uvnitř se rozpadala na kusy. Procházela jsem místala, na které mám šťastné vzpomínky. To nejhorší na tom je, že teď rozhodně šťastná nejsem a tohle město a i ty šťasné vzpomínky mě drtí zevnitř...
Zrovna jsem si dodopisovala s "Londýnem". Se Sarah a hlavně s Luciou. Říkala mi ať se vrátím zpět. Přemýšlím...Uvažuju...Hodně mě to hlodá...Nepobízejte mě dvakrát, protože by se mohlo stát, že se ze dne na den sbalím a budu pryč...
Moje každodenní ráno...
Ty se mi stejně nejvíc hodíš do Anglie.. I když by jsi byla zase daleko :( ale potřebovala bych abys před mou maturou dojela zpět.. abychom si šly spolu někam sednou a povídaly si jen Anglicky, učitel říkal, že by mi to hodně pomohlo k maturitě z angliny..
ReplyDeleteJá v šest stávám každý den, když jdu do školy :D a Kuba do práce každé ráno vstává 4:30 :D