I pass a stranger who had your eyes...or was it you??

Viděla jsem přízrak
Nebo se mi to tak aspoň zdálo
Chodila jsem mezi uličkama
a marně tápala pohledem do prázdna
hledajíc ten přízrak
zahrávajíc si s ohněm
tančící s ďáblem

Stačily ani ne 3 týdny a je ze mě opět blázen vidící přízraky...

Mé tělo už je v rozkládajícím se stavu. Záděr tady v tomhle "city" je snad po svátkách ještě větší než těsně před nimi...Chtěla bych vyjet někam na hory, jen tak užít si konečně sněhu, který letošní zimu asi nehodlá do našeho města zavítat, konečně se naučit na prkně a znovu si užívat sněhu...Všichni se učí na maturity nebo jsou teď ve zkouškovém období. A jak to tak čtu všude na těch ostatních blogách, ani se mi nikam na školu nechce, protože vím, že pokud se někam dostanu, tak se mi opět nebude chtít učit...to mi připomíná, že bych konečně měla začít sepisovat přihlášky a shánět a číst knihy k přijímačkám.
Teď momentálně prospím půjku dne, začala jsem chodit opět běhat, ale teď do toho poslední dva dny prší a upřímně, komu by se chtělo v dešti a větru běhat, takže to mi asi taky dlouho nezůstane.
Snažím se v Praze najít podnájen, který by byl přijatelný mojí peněžence a zítra mám v plánu sepsat životopis (zajímalo by mě, kam jsem dala ten, co jsem sepisovala loni) a rozeslat ho do pár podniků a uvidím jak to dopadne...
Abych se alespoň trochu vymanila ze stereotypu skoro nic nedělání a vyhla se mým nepříjemným myšlenkám jak jsem neskutečně hloupá, vydala jsem se s máti na návštěvu, která mi opět zvedla náladu...Díky Bohu, za takové lidi!!