I belong to the city!!!

Ne...nejsem připravená. Nejsem připravená rozloučit se tak brzo. A i přes to všechno se sobota blíží nezadržitelnou rychlostí. A Eleanor mi to ale vůbec neulehčuje, když mi celý den říká, jak jí budu chybět. Ještě to mi tak chybělo. Ne, nebudu brečet (ale budu)..
Nemám to srdce a odvahu zrušit zpáteční jízdenku do Londýna, protože to by pak znamenalo, že už se opravdu nevrátím. Tenhle malý kus papíru, je teď momentálně má jediná naděje a útěcha. Dokonce jsem se dala do hledání nové rodiny a taky uvažuju, že bych si tady našla na pár měsíců práci než budou přijímačky atd...
Taky si říkám, co za koko*inu jsem to před dvěma týdny udělala a zjistila jsem, že mi R chybí víc než jsem si poslední měsíc myslela. Ale snažím se myšlenky zahánět, protože takovýhle vztah stejně nemá moc žádnou velkou budoucnoust, a tak mozek srdci říká, že to bylo správně...Ale ani R mi to neulehčuje. Telepatie funguje a když jsem na něj zrovna včera myslela, tak mi přišla sms-ka...bože jak strašný je tento týden...
Už teď mám depresi z toho malýho města kam se vracím (ta deprese měla přijít až příští pondělí, ale už se jaksi dostavila s předstihem) a mé dva kufry začínají být nebezpečně plné a to ještě nemám zbaleno všechno...

P.S. Nell už jen 2 týdny!! Těším se, budeme zapíjet tvoje úžasné narozeniny, nový rok a mou depresi...

zamilovala jsem se do tohoto alba a téhle písničky a je to úžasné...