Jsem naštvaná, jsem naštvaná, jsem naštvaná!!! Ááá všechno se to ve mě vaří. Chci křičet, ale nemůžu. Chce se mi od vzteku brečet, ale nejde to!! Tak jsem chtěla jít dneska kolem osmé ven, jen se tak sama projít, udělat pár pěkných fotek, zajít si na kafe a jen tak při západu slunce posedět v parku u řeky...Je skoro osm, já tady sedím, dole v kuchyni je napůl dodělaná večeře a rodinka nikde. Měla být doma v sedm. Že mi napíšou až budou na cestě domů ať začnu chystat večeři. Bylo sedm, nikdo nic nepíše, tak jsem pomalu začala chystat večeři. Jsem fakt naštvaná!! Jestli přijedou a něco dovezou, tak mě naštvou ještě víc!!
Omlouvám se, ale musela jsem se tu vypsat, protože jinak bych asi začala opravdu křičet...
Znám tenhle pocit a někdy je dobré se z toho vypsat. Ssnad večer dopadl podle tvých představ. ;)
ReplyDeleteA jaké knihy jsi od Paula četla?:)
ReplyDeletejen se vykřič,to pomáhá...
ReplyDeleteTo bylo překvapení hodně obrovské,a hlavně nečekané :-) byl jsem opravdu v šoku..děkuju,snad to v pondělí dopadne dobře,stejně jako ten dnešní sobotní "mejdan" :D
Tak já se po té knize podívám, děkuji za doporučení. :))
ReplyDeleteSnad to dopadlo v pohodě. Tenhle pocit občas znám. Chce se ti děsně křičet a nadávat :-D
ReplyDeletehttp://shaki-days.blogspot.com/
Znám tvé pocity, protože pro mě je jedna z nejhorších věcí překazení plánů.. To mám chuť taky hned vraždit =//
ReplyDelete