všechno spěje ke konci...

Asi díky tomu, že jsem včera prospala skoro celý den, jsem pak v noci nemohla usnout. Kroutila jsem se v posteli ze strany na stranu a když se mi konečně podařilo zaspat opět mě děsily noční můry. Počkala jsem si ráno, až rodinka vypadne z domu celý víkend jsem nikoho z nich neviděla, protože jsem skoro nevytáhla paty z pokoje, ale oni se zjevně taktéž nezajímají jestli ještě vůbec žiju dala jsem si sprchu, léčivý čaj a opět zalezla do pokoje. Taktéž jsem zjistila, že za oknem je mhla, která by se dala upřímně krájet a bylo mi to v celku jedno, protože jsem se nikam nechystala...
Taktéž jsem zas celá vedle ze včerejška. Má situace by se dala shrnout: "OH SHIT!" Už opravdu nevím co si mám myslet, a proto si nemyslím radši vůbec nic...a co, budu si užívat, až to stojí co to stojí, život máme jen jeden. A už nebudu čekat na něco co zjevně nepřichází. Jdu hledat sama sebe, Boha a někoho, kdo mi pomůže s mým vnitřním zmatkem, nejistotou a pomůže mi najít opět víru...v cokoliv!!
R už jsem taky neviděla ani nepamatuju, když nepočítám ty dvě hodiny minulý víkend kdy mě vytáčela bolest hlavy a asi 30 minut víkend předminulý. A tohle už mě taky přestává bavit a já s tím narozdíl od někoho hodlám něco dělat...stejně to nikam nevede...
P.S. Jdu dokoukat BD. Sice jsem teprve v půlce, ale zatím se mi to "líbí", možná proto, že jsem doposud nečetlka knížku a při některým scénách dostávám záchvaty smíchu a chybí mi ty záchvaty s Maky v kině :D