one of many on Tuesday

Jak tak koukám, tak už jsem si dlouho nestěžovala jak nesnáším pondělky. Sice se z mého úhlu pohledu nic nezměnilo, ale dospěla jsem k závěru, že už nemá cenu se nad tím vzrušovat, protože s tím stejně nic nezmůžu. Vždycky tady budou..

Taky "konečně" i k nám dorazilo pravé podzimní počasí nebo spíš takové jaké si ho pamatuju z česka. Prší a sluníčko se neukázalo už skoro třetí den, sice na chvíli vykoukne, ale jinak je tu skoro tma. Takhle jsem si Londýn vždycky představovala, hlavně proto, že nám to takhle servírují různé americké/anglické filmy. Takže jsem se dočkala...Jsem zvědavá, jak dlouho mě tohle počasí bude bavit..?

Včera jsems taktéž zhlédla nejnovější epizodu TVD a krásně jsem si poplakala. Ne, že by mě rozplakala ta epizoda, ale spíš to, proč nejde něco takového i v reálném životě?? Zase jsem nějaká přecitlivělá...A mám chuť na Starbucks kafe. A strašnou!! Anebo na tu horkou čokoládu, kterou jsem měla v neděli, ale jsem moc líná se obléct a vylézt do té zimy...to si radši půjdu udělat zelenej čaj...