weekend post with divokej bill

No, musím přiznat, že to tu poslední dobou dost flákám a tak přidávám víkendový post, i když pozdě, ale přece!!

Sobotní den začal strašně. Už po deváté se na mě dobývali, že potřebují udělat něco u mě v pokoji. Tohle opravdu nebyl dobrý začátek dne, protože když mě někdo násilím vzbudí tak jsem pak celej den mrská a otravná. Takže jsem slezla do kuchyně, kde jsem našla kuchyň opět v "havarijním" stavu. Jednou jedinkrát bych si přála sejít ráno do kuchyně a najít ji v tak krásném a čistém stavu jako jsem ji večer před tím opouštěla, ale to bych chtěla asi hodně. Takže jsem se hned k něčemu na zemi přilepila a o bordelu na lince už radší ani nemluvím, udělala jsem si misku cereálií a šla si dát sprchu. K mému velkému překvapení, jsem zjistila, že neteče teplá voda, takže jsem si bohužel musela vystačit s tou ledovou, které jsme měli dostatek. Úžasné sobotní dopoledne. Tak jsem po polední vyrazila směr za R, kterého jsem chudáka našla sedět pod stromem v parku s pustou od krve (má totiž zánět dásní) a měli jsme v plánu vyrazit večer na koncert Divokýho Billa a ještě jedné slovenksé skupiny Chiki Liki Tu-A o které jsem slyšela poprvé. No nakonec už to vypadalo, že ani nikam nepůjdem protože mu bylo fakt blbě, ale vzal si nějaké prášky a tak jsme mohli vyrazit. V centru jako každej víkend totální katastrofa, všude plno lidí, v metru měli trasu stanici na trase kterou jsme zrovna potřebovali zavřenou, takže jsme museli jinou trasou a pak znovu přestupovat, do toho všude plno lidí a vzduch v metru byl děsnej, tohle jsem ještě nezažila...Nakonec jsme se někde "vylodili", už byla tma a my totálně nevěděli kde měla být ta budova, ve které byl koncert. Tak jsme chvilku jen tak seděli před stanicí, povídali si...Pak jsme se ptali nějakého pána na cestu a zjistili jsme, že je to taky čech a má namířeno stejným směrem na koncert, akorát taky totálně nevěděl kde to je...asi po 10 minutách chůze jsme usoudili, že už jsme to buď přešli anobo jdeme blbým směrem, tak jsem se zeptala jakéhosi hlídače před hotelem jestli neví kde to je a jak to tak většinou bývá, když hledáte cestu, byl to hned ten barák přes cestu...Pak jsme si vystáli asi hodinovou frontu na lístky a mohli jsme dovnitř. Bylo úplně neuvěřitelný kolik tam bylo čechů a slováků a bylo to děsně super. Taky mi byla představena jedna au-pair Zdeňka, které je asi tak stejně vysoká jako já hurá hurá!! A pak mohl koncert začít. První hrála slovenská kapela, která teda nebyla nic moc a pak začli Billové. Bylo to fakticky super a připadala jsem si jak někde na koncertě v čechách a ne uprostřed Londýna. Taky se mi líbilo jak byli zásobeni českým pivem, kofolou, horalkama a dalšíma českýma věcičkama, jediné v čem celá akce pokulhávala bylo chlazení a nějaká klimatizace nebo něco podobného protože když jsem přišla z venku tak se mi šíleně orosili brýle, dýchat už se ke konci pomalu v hlavním sále ani nedalo, takže jsme to nakonec se Zdeňkou zabořily na schodech dolů do šaten, kde byl úžasný chládek, ale nejlíp bylo stejně venku.

Před budovou jsme narazili na kluky z Billa tak jsme si začali povídat a fotili se s nima (viz. fotka se Štěpánem a ještě tím druhým, nevím jak se jmenuje, fotka je děsná, hlavně já, ale co by jste chtěli v jednu ráno po takovým koncertě) ...A jak se ten den nakonec tak úžasně rozjel, tak skončil snad ještě hůř než ráno začal, když jsme se cestou zpět tak trochu s R pohádali a byla jsem na něj děsně naštvaná i za to jak se choval i když byl ožralej jak prase...a kvůli jednomu takovýmu debilnímu večeru, spíš respektive už ránu jeden a půl roku držení se totálně v prdeli...sere mě to děsně!!
Po dojetí domů, když už zpívali ptáci a potkala jsem cestou asi tři lišky jsem si sedla na schod před dveře a nechtělo se mi domů, protože jsem myslela, že je zapnutý alarm a nechtěla jsem vzbudit celej barák. Ale když už mi začínala být fakt kosa, tak jsem se odhodlala a zjistila, že alarm teda naštěstí zaplej nebyl...
Celou neděli jsme měla děsně zkrácenou, protože jsem vylézala z postele až o půl jedné...ne že bych spala, skoro jsem ani oko nezamhouřila, ale prostě se mi nechtělo, jen jsem celé hodiny ležela na zádech, čuměla do stropu a uši mi rvala stále jedna a tatáž písnička dokola...Odpoledne jsem pak strávila v parku s knížkou, kdy jsem stejně zjistila, že totálně nevnímám co čtu a tak jsem se vydala opět na náš místní tržík, kde jsem ukořistila krásnou sukni, sice je mi trošku malá, protože má být do pasu, ale já takové věci nemám ráda, ale prostě jsem ji musela mít. Teda původně jsem chtěla jinou ve fialové barvě, ale ta zase byla šíleně velká...no tak třeba budu mít štěstí a v kameném ochodě odkud sukně je budou mít i v mé velikosti aby mi byla tak akorát. Nakonec přijel R, zašli jsme si na večeři a pak si sednout do Trafalgar Tavern, kde bylo šíleně moc lidí, ale to asi tím, že bylo celej víkend strašně pěkný počasí a pak jsem si stihla dát ještě před zavíračkou ve Starbucksu jednu novinku, kterou jsem chtěla dlouho ochutnat a to jest Crème Brûlée Macchiato...bylo to dobrý, ale na mě moc sladký. Takže můžu si odškrtnout další vyzkoušenou položku z mého pomyslného Starbucks seznamu :)

Popravdě?? Víkend jsem si užila, až na těch pár okamžiků, ale i když ne tak skvěle jako ten minulý...