saturday

Jako vášeň, která hasne v kouři

Namačkaná bez ostychu v zástup živočichů

Jako jas dálkových světel

Jako nad talířem večer mi mizíš
A mizíš někde v dávno

Jsi láska co mě škrtí

A na pokraji smrti

Ve svém paralelním světě toužím po odvetě

A křičím...

Moje drahá máti, měla před pár dny narozeniny...tradiční narozeninové víkendové obědy, kdy vždy, když má od nás z rodiny někdo narozeniny chodíme do naší oblíbené restaurace, už mě trochu iritovaly, ale teď když jsem svoje vlastní narozeniny tady oslavila skoro sama (pouze s Alenkou), tak mi ty obědy chybí...Příští týden budu s rodinkou vyjednávat návrat domů. A jestli se povede, tak bych nejpozději 1.12. mohla být doma. I když včera ráno, když jsem dětem dělala k snídani palačinky a kdy jim opět strašně chutnalo a Sarah říkala, že neví, co tu budou beze mě dělat až odjedu, jsem měla pomalu na krajíčku a najednou se mi nikam nechtělo...no přece jen možná odjezd domů obrečím, začínají mi tak nějak přirůstat k srdci, sakra!!

Před pár dny mi taky psala nějaká holčina mail, že je tady nová au-pair a tak jestli bych se nechtěla sejít. Mail psala anglicky, takže to asi nebude češka, tak jsem kývla a jsem celkem zvědavá. Jsme domluvené na zítra, protože dneska jsem byla na výstavě v Tate Modern (úžasné úžasné, je to velká galerie ve staré továrně, sedmi patrová, obrovská, na břehu Temže u Millennium Bridge) a pak jsem prochodila snad půlku východního Londýna, poslouchala Kryštofy, vypila snad 4 Starbucks kávy... a taky jsem myslela, že dnešek strávím s R, kterému jsem minulý víkend říkala co mám na dnešek v plánu, tak ať se přidá, nakonec jsem strávila dnešek celej sama, už nevím co si o tom mám myslet...snažím se, už jen kvůli sama sobě!! (první sloka písničky (viz.text úplně nahoře) tak nějak vystihuje teď celou tuhle situaci)