I´ll be OK

Někdy si říkám, jestli mi to tady za to stojí?? Dneska jsem se skoro nezastavila, kromě pár okamžiků a když přišel čas na vaření večeře, tak jsem se těšila, že už mám to nejhorší za sebou, protože to bývá většinou pohoda. To jsem ještě netušila, že to bude snad ta nejnáročnější část dne. Měli jsme já tomu říkám "full table", kdy máte od každého něco. Měli jsme zeleninu snad všeho druhu, cibulový salát s okurkou, humus, pita chleba, různé dresinky a pomazánky, haloumi, olivy, nějaké to maso tam taky bylo, ale tomu jsem se vyhýbala obloukem, i když se ho do mě snažili opět nacpat :D Zní to všechno úžasně určitě a taky to úžasné bylo, ale když musíte všechno nakrájet, uvařit, zamíchat, naservírovat a to všechno jedno přes druhé, protože původně toho nemělo být tolik, ale pak Sarah říkala: "No a ještě tohle a tohle a tohle..." a já už nevěděla co dělat dřív a být doma, tak zařvu, že nemám v prdeli tryskáč a mám jen jedny ruce. Jenomže nejsem doma...Dneska jsem se přistihla, že snad poprvé za půl roku co tu jsem se těším domů. Těším se, až přijedu na měsíc domů a nebudu vůbec nic dělat. No dobře kecám, že nebudu nic dělat, protože nic nedělat vydržím tak den, maximálně dva a pak už zase budu "šmejdit" jen abych se nenudila :D No jo, jsem moc hyperaktivní :D Dneska už bych chtěla udělat jen jednu věc, ale to bych musela jet hooodně daleko a na to jsem až moc KO. But I´ll be OK.