My new sweet pink suitcase

Dobře nebudu říkat, že jsem to nečekala. A protože jsem to tak trošku čekala, tak mě to v konečné fázi až tak moc nezklamalo. Ale stejně mě to trochu mrzí! Ale co je ještě horší, mám sny, které by se mi zdát neměly. Nečekejte nic neslušného ani erotického :D Já jsem slušná dívka...Občas se přistihnu jak sedím a čučím do blba a myslím na co nemám. Když jsem se z toho dostala poprvé, řekla jsem si dvakrát do stejné řeky nevztoupíš. Ale osud to chtěl bohužel jinak a tak jsem v tom po dvou letech lítala znovu a ještě víc než předtím. Bylo to hlubší a horší. Teď mám pocit, že se do toho opět řítím plnou parou a nevím jak to zastavit. Vlastně ani nevím jestli to chci zastavit. Jsem nepoučitelný člověk. Jestli do toho vlítnu potřetí, tak jsem totálně hloupá. Ale to já jsem!!

Jak už jsem psala, šla jsem dneska na oběd do Royal Teas (Vegetarian café a coffee shop). Překvapilo mě, jak je to tam úplně maličké, ale zase na druhou stranu strašně útulné a krásná atmosféra a příjemný personál. Dala jsem si Eggs Royal a čerstvý pomerančový džus a bylo to vynikající. Pak jsem pokračovala na nákupy, tentokát pěšky. Spálit pár kalorií, po úžasném obědě a ušetřit pár centů za autobus. To bych nebyla já, abych opět nezapadla do nějakého obchodu a nekoupila si něco. Tentokrát jsem si koupila prsten, který už strašně dlouho hledám, tak jsem měla konečně štěstí. Je to kříž a brzo vám ho sem vyfotím...Pak jsem zaběhla pro ty boty a přitom se snažila obloukem vyhnout H&M, protože bych si tam jinak určitě zase něco koupila. A pak ještě rychle pro kufr. Stála jsem tam a vybírala asi 15 minut. Oni tam totiž měli dva. Jeden růžovej a jeden černej. Včera jsem pokukovala po tom černým. A tak jsem tam dneska přišla s tím, že si to vezmu. No jenomže ten růžovej byl taky pěknej. Ale přece nebudu mít růžovej kufr a tak jsem popadla ten černej a že ho půjdu zaplatit. Jenomže zase takovej růžovej nemá každej. Aby jste rozumněli, byly časy, kdy jsem růžovou absolutně nesnášela. Dneska už mi nevadí a některé věci kupuju z recese. A tak jsme se uprostřed cesty zastavila a začala obhlížet ten růžovej a nakonec si ho vzala. Prostě momentální pohnutka. A jo, jsem absolutně spokojená. A budu s ním otravovat bráchu (ten má odpor k růžové barvě). A když jsem se vracela zpět domů, tak se na mě hodně lidí dívalo a otáčelo za mnou. Ano, dokonce i tady v Londýně, kde by jste mohli vyjít v pytli na odpadky a nikdo by se po vás skoro neohlídl. Yeah!! Toto mě baví!! Já musím být vždy něco extra.

Můj úžasný nový, sladký růžový kufr

Po příchodu domů, jsem musela čekat hodinu a půl v obýváku, protože kluci napatlali podlahy čímsi a nesmělo se po tom šlapat. No ještě že to byl ten obývák s televizí. Naštěstí zrovna na jednom programu dávali Gilmorova děvčata (můj asi nejoblíbenější seriál, díky kterému jsem závislá na kávě), takže mě alespoň na 40 minut zabavil. Pak jsem se dívala ještě chvilku na TopGear, ale pak už mě začaly "svědit ruce" z toho nepořádku, protože je to fakt strašný, takže jsem se pomalu pustila do úklidu kuchyně. Teď už je mi trochu líp, protože kuchyň se opět blýská a září čistotou. Jsem hrozná. Vždycky jsem na matku řvala jak je hrozná a trapná, že pořád všechno uklízí a tyhle geny jsem nikdy nechtěla zdědit. Bohužel!! Ale zajímavé je, že takového potřeby uklízet a udržovat všechno čisté, mám pouze tady a ještě u mého Pakoše. Doma mi bordel nevadí. Asi je to tím, že doma vím, že to matka stejně vždycky uklidí, ale tady jsem jediná kdo uklízí.

Ačkoliv je zítra sobota, čeká mě úklid celého zbytku domu od vrchu až dolů, tak doufám, že už zítra budou kluci dělat jenom nějaké malé dokončovací úpravy a nebudou u toho prášit jako celý tento týden, jinak si někde opatřím zbraň a zastřelím je. Taky se to budu snažit stihnout než se rodinka přiřítí domů což nevím  v kolik bude. Tak snad to nebude moc brzo.