je mi tak zle, že nemám ani tužku!!

Tak já fakt nevím...může mít člověk depresi z jedné věci, do toho mít celkem radost zase z něčeho jiného, cítit se mizerně kvůli tomu, co za blbosti ze mě zase ve velice nesprávnou dobu vypadly a do toho je mi tak zle, že čekám, že se každou chvíli pozvracím...Opravdu tohle může jeden člověk cítit v jednu dobu?? No, ale hezky popořadě...

V pondělí mi psal Roman, že se konečně vrátil zpět a že má pro mě kakaové potěšení :) Oh my God!! Takže jsme si dali včera scuka, že mi předá Granko a já mu dlužila pizzu a pivo ještě. Dopoledne bylo nádherně a ani to nevypadalo na slibovaný propršený víkend. Jen co jsem se chystala vyrazit se však dostavil slejvák, takže došlo i na můj úžasný nový deštník. No, musím říct, že 2 velký piva, co jsem pila alkohol po dlouhé době, na prázdný žaludek a ještě k tomu v brzkém odpoledni se mnou celkem dost zamávaly. Až do chvíle, kdy jsem se musela zvednout ze židle jsem si myslela, že jsem absolutně v pohodě. Točák hlavy, který se dostavil po pokusu postavit se na nohy mě z mého omylu vyvedl. Takže jsme si to namířili do nejbližšího Starbucksu na pořádnou dávku kávy a počkat na Romanovy sestry s dětskama, které zrovna nakupovaly. Dětičky byly úžasné a zbytek odpoledne jsme strávili u jeho sester s dětma na zahradě, kde nás děti prájely, smažili, vařili, pekli (absolutní masochisti) roztrhaly mi dva mé náramky, snažili se mi zaplést copánky, žužlali mi památeční dudlík od mé neteře Hannah, upatlali mi brýle a ožužlali mě celou od zvrchu až dolů a nevím co ještě, tak jsme se rozhodli s Romanem vzít nohy na ramena a vydat se do centra. Ale jinak byly děti kouzelný, ale čeho je moc, toho je příliš!! Tak nějak jsme propajdali půlku nočního centra než jsme zapadli někde do nějakého klubu. Mě, jako vynavače spíš malých klubíků s nějakou malou kapelkou, dicso klub moc nenadchl, ale člověk občas potřebuje změnu, tak jsem to zkusila a asi to opravdu není nic pro mě. No každopádně jsme si dali další sklenku vína, který bylo absolutně děsně hnusný, že jsem se z něj málem pozvracela a ještě těď se mi při pomyšlení na něj dělý špatně. Pak jsme se přesunuli ještě do jednoho klubu na břehu Temže, kde jsme zůstali asi až do dvou do rána. Tak už to bylo lepší, hrála tam nějaká kapelka, sice jsem totálně nerozumněla o čem zpívali, ale i tak to bylo lepší, ovšem když dohrála něco kolem půlnoci přišlo opět na řadu disco. Kolem druhý nás to tam přestalo bavit, a tak že půjdem pomalu domů. Protože já chytrá si vzala opět na dlouhý pajdání po městě nový, ještě nerozšlapaný boty, bolely mě pěkně nohy, tak jsem si je sundala. Nacož Roman zjistil, že chození na boso je dobrý, tak jsme jak dva trotli chodili po Londýně takhle nad ránem bosky s botama v rukách. Kousek od Millenium Bridge (mého oblíbeného Londýnského mostu) jsme obsadili jednu lavičku a jen tak seděli, koukali, povídali, pokuřovali a bylo to fajn. Pak jsem zjistila, že mám s sebou foťák, tak jsme začali fotit úžasný noční, tichý, bezlidnatý Londýn. Prošli jsme prázdným Millenium Bridge, chvilku poseděli i tam a zamířili na autobus zpět domů. Byla jsem unavená a už jsem jen chtěla být doma ve své posteli. A pak jsem všechno posrala, když je na mě takhle vypálena nějaká otázka. Občas fakt mluvím nesmysly. Ještě víc mě to sere, že to byl jediný blízký člověk, kterého tedy teď mám a na kterém si začíná záležet. A já to pak takhle všechno podělám. I když nechápu, proč se musel ptát tady zrovna na tohle a i když říkal, že je to v pohodě, tak vím, že to zas až tak v pohodě není a nebylo...Někdy fakt nepřemýšlím!! No každopádně jsem byla "donucena" přespat u Romana a jeho sester, protože mi takhle brzo nejel domů autobus a samotnou mě nechtěl přes Londýn pustit. No, moc se mi to nezamnlouvalo, zvlášť když vím, že sestry jsou celkem nervózní, když mají v baráku někoho "cizího", tak mi to bylo blbý, ale asi jsem na výběr moc neměla.

Teď už jsem zpět doma, je mi špatně, z toho, že jsem včera kromě cereálií na snídani a asi deseti hranolek nic neměla, pak chlastala jak duha a do toho kouřila jak tovární komín...Tak a to mám za to, abych se pro příště poučila, ale já se stejně nepoučím...Teď se do sebe snažím nacpat aspoň nějaké suché pečivo a nalít zelený čaj a čekám a vymýšlím, co s posledním volným dnem, než zase začne novej pracovní týden...?

P.S. Nakonec jsem zapomněla dneska ráno Granko u Romana, společně ještě s mým úžasným deštníkem a mým cross ringem. No, ani se neptejte na co jsem ráno myslela, když jsem tam zapomněla tolik věcí...

Pod perexem máte fotky z včerejšího, respektive dnešního nočního/raního Londýna

Millenium Bridge a osvícený, nedostavěný Sharp v pozadí

 Roman s našema botama

 Sharp

 Millenium Bridge a Tate Modern

 Millenium Bridge a St. Paul´s Cathedral (v pozadí a neosvětlená, takže nejde moc vidět)

Fotek bylo víc, ale všechny se mi sem dávat nechtěly, to by se moc dlouho načítalo. Všechny pak budou na facebooku...