I guess I am falling in love

Hlavní důvod proč jsem sem vlastně přijela, bylo zapomenou na všechno to strašné, co se stalo koncem loňského roku. Vyhrabat se z těch nejhorších sraček a dát se zase trochu do kupy. První týdny tady byly úžasné. Nové prostředí, nové místa, nové zvyky, noví lidé. Tak nějak skoro nebyl čas myslet na ty ošklivé věci. Ale pak se nějak věci ustálily, zevšedněly a já se opět propadala do prázdnoty. Počítala měsíce a dělala všechno možné, abych zapomněla na některé věci nejsem vůbec pyšná, zvlášť, když mi minulý víkend takhle pěkně zavařily Ale je to těžký, v srdci je pořád velká díra, která se možná opět hojí, ale jizva, ta tam zůstane napořád. A tahle nebude jen tak ledajaká...Bojím se, že už nikdy nebudu milovat tak jako přestím, i když si to ten člověk možná zaslouží. Ale to předbíhám...Poslední skoro měsíc a půl, jsem tady s nikým česky nepromluvila. Jacob se vrátil zpět domů a Roman odjel na dovolenou. Tak jsem si hold musela vystačit se svýma zahraničníma kamarádama, která mám mimoto strašně ráda, jen prostě, tak nějak vám ta čeština začne trochu chybět možná proto tady musíte skoro každej den číst mý pitomý články, abych česky úplně nezapomněla No, každopádně mám pocit, že je v mém životě opět člověk, na kterém mi asi začíná záležet tak trochu víc, ale bojím se. Bojím se sama sebe, že už to nikdy nebude tak jako dřív, že je se mnou něco uvnitř špatně a že už se nedokážu otevřít, tak jako kdysi...

Dneska odpoledne, když se děti vrátili z divadelního kroužku, začala jsem jako každý všední den chystat večeři. Eleanor pak začala s někým volat a hrozně se u toho smála a připadala mi taková jiná. Ale nějak jsem neposlouchala o čem se baví to nemám ve zvyku poslouchat cizí hovory A pak ke mě přišla, vyrvala mi vařečku z ruky, začala míchat omáčku a pak mi ji vrátila se slovy: "Neptej se mě, proč jsem to udělala." A pak se mě zeptala jestli si pamatuju na jednoho chlapce z pátku, který s ní hrál v představení Shrek. Tak jsem řekla, že jo a ona celá šťastná na mě vyhrkla, že s ním jde o víkendu na pizzu a do kina. A že se jí strašně líbí. To je tak pěkný ta dětská láska. Taková nevinná. A prostě je to dokonalý. A pak jsem se po celý zbytek podvečera, dokonce i u večeře šťastně usmívala. Usmívala jsem se proto, že mi Elena přišla vážně roztomilá a proto, že já jsem asi vážně zamilovaná...

Prázdnotu není možno zničit, ale naplnit ji láskou.