Už když jsem se ráno probudila, zářila na mě z displeje mobilu velká číslice 21. Ironií je, že tohle je moje šťastné číslo, ale teď bych ho nejradši z kalendáře nadobro vymazala, protože mě každý měsíc touto dobou přepadá nostalgie. Dneska je to 8 měsíců co mi Lena oznámila nejhorší zprávu v životě a mě se totálně zhroutil a otočil svět vzhůru nohama. Jak jsem si ze začátku myslela, že to byl jen ubohý a hloupý vtip, čekala na zavolání, kontrolovala ustavičně e-maily.
Asi až po dvou měsících mi pomalu začalo docházet co se vlastně stalo a vzdala jsem úplně všechno...Jen jsem byla zavřená doma a přála si umřít taky...I dnes, po těch osmi měcích se cítím uvnitř prázdná a stále mi něco chybí...Vzpomínala jsem na naše začátky. Byly plné depresí a nerozhodnosti z mé strany, ale pak se všechno otočilo a já byla šťastná jako nikdy. Konečně jsem měla rodinu, která mě přijala, teda až na jednu osobu...Vzpomínala jsem na naše plány, jak už jsme mohli krásně bydlet v našem už skoro zařízeném bytečku a teď se procházet uličkami v Brugách nebo se slunit na plážích Floridy...Každopádně Ti vděčím za pomoc, kterou jsem na začátku potřebovala a zanejkrásnější rok a půl v životě...
Nezáleží jak jsme od sebe daleko, vždy budu milovat Tebe
Nezáleží na tom, jak dlouho tady zůstanu, vždy budu milovat Tebe
A vím, že ty tam na mě čekáš a jednoho nádherného dne budeme zase spolu
A třeba to nebude až moc za dlouho...
Bohužel i tak krutý je život :(. Zažila jsem to také a je to něco, co snad nikdy v životě nelze překonat. Ano, možná se s tím naučíš nějak žít, protože prostě musíš, ale vždy si vzpomeneš. Nejde zapomenout!
ReplyDeleteBěhá mi mráz po zádech, kdykoli na tuhle událost pomyslím, je to tím horší když to vidím tady vždy napsane.. Nezapomenu nikdy na den, kdy mi od Tebe došel ten email :( probrečela jsem celé odpoledne :( kéž bych to mohla změnit.. hned bych to udělala!!! Aby jsi byla zase opravdu šťastná a všechny vaše plány vyšly :((
ReplyDelete