He always ruining everything

Abych se přiznala, nemám moc ráda páteční školu. Všichni jsou unavení a už se těší na víkend, nikomu se nechce nic dělat a většinou už mají naše mozky i v pátek vypnuto. Dneska jsem se dokodrcala do třídy a myslela na to, jak tam budu přes tři hodiny sedět, zívat a snažit se udržet pozornost nad tím, co se bude dít. Po půl desáté, v tuhle dobu začínáme, se pomalu začali do třídy dostavovat i ostatní...Po pár minutách vešel do třídy James, ani jsem nevěnovala pozornost tomu o čem se bavil s Winnie, můj mozek byl totálně v kómatu, a tak jsem ani nepotřehla, že už se nebavil s Winnie, ale s námi. No nakonec jsem se dozvěděla, že bere svoji třídu do centra na nějaký market, protože tohle je jeho poslední den v Londýně před Oxfordem a že kdo se chce přidat. Bože cokoliv jenom ne sedět ve třídě. Takže jsem se všichni sbalili a vyrazili...Cestu tam jsme absolvovali lodí z Greenwiche až na London Bridge. A bylo to úžasné. Dorazili jsme na Borough Market a ten byl taky super i když mi jsme zapadli do jakési kavárny :) a většina ostatních do hospody hned přes ulici, většina z nich si stihla dát první pivko už na lodi :D No naše skupinka se pak vrátila zpět do školy abychom tam počkali na Jamese a rozloučili se s ním. O bože, tak skvělý člověk, bude mi vážně chybět, už máme v plánu udělat si někdy výlet do Oxfordu a navštívit Jamese :D No tak po doobjímání, po odfocení fotek na památku, vypadám na nich naprosto debilně ale mám fotku s Jamesem, a po dojemném loučení, kdy jsme neměli daleko k slzám jsem se vydala spokojeně domů, vstříc poslednímu pracovnímu dni před víkendem. A jak mám ve zvyku, po návratu většinou zapnu nejdřív laptom a kontroluju e-maily. Byl tam mail od máti. Kterej mě absolutně vytočil. Že prý dopis od soudu někdo hodil do schránky jako doručenej. Tak kde to k*rva žijem. Kdybych bydlela sama a nikdo mi nevyzvedával poštu, tak jak bych se sakra dozvěděla, že mi BYL DORUČEN nějakej dopis. A ještě bych kvůli toho měla nějaké problémy. Je tohle to normální...?? Jo v naší za*rané zemi je tohle naprosto normální. Občas se divím, že mě některé věci takhle vytočí...Přitom mamka psala na soud, ani ne před týdnem, že jsem dlouhodobě v zahraničí. A oni i přes to udělají toto. Tak mamka hned volala na soud, jako že co s tím dopisem a tam jí řekli, že si má vyžádat moje povolení dopis otevřít. Bože, taková formalita, vůbec se divím, že se mě mamka ptala...Ne, tak asi jsem jí to zakázala, když už mi ho nacpali do schránky. Tak jsem pak celé odpoledne čekala na odpověď, co že si to zase na mě kdo vymyslel. Když jsem viděla v e-mailové schránce novou zprávu od mamky a viděla začítek e-mailu, tak se mi udělalo úplně zle...e-mail byl krátkej a stručnej. Komu se nelení, tomu se zelení. Ano, můj otec nelenil ani minutu...No, tak ještě štěstí, že tentokrát nebudu muset k tomu soudu znovu. Alespoň z části se mi ulevilo. A víte co, už je mi to jedno. I kdybych se do školy pak vrátila, tak ať se těma svýma prachama třeba zadáví...!!! Sakra, zase jsem vytočení, naštvaná a neusnu...

I want this case...I love this case...I NEED this case!!!

Kdyby jste někdo jel náhodou do Amsterodamu, tak chci, aby jste mi tuhle úžasnou krabičku dovezli!!! Ani nemusíte jezdit do Amsterodamu, ale jestli ji někde uvidíte, tak já ji prostě CHCI!!! Tohle je zítra hlavní věc, po které budu v centru pátrat, i když už teď vím, že ji beztak neseženu :(