bastille Day

No takže od úterka už je nás na baráku celkem 10. Přijeli nějací známí ještě s dětmi. Je tu celkem živo, ale Anoushka je strašně roztomilá :)
Ve středu jsem byla tak znechucená zprávami z domu z předešlého dne, že jsem s vděčností přijala i nabídku jet na trhy, takže jsem poslušně nasedla do auta a jela, aspoň jsem nemusela gruntovat. No k mému překvapení to nebyly trhy s nepotřebným harampádím, které většinou objíždíme, ale normální trhy, kde prodávali jídlo a dostala jsem hodinu "rozchod" což mou náladu srazilo ještě víc...Bože, na co, když jsem stejně žádné jídlo nepotřebovala koupit. Setrvačnými pohyby jsem se propletla mezi stánky na druhou stranu náměstí a zamířila si to do dalších městských uliček dál od trhu, ale pouze v bezpečné vzdálenosti od náměstíčka, protože jak jsem se přesvědčila už dříve, mé orientační smysly asi nejsou až tak skvělé...Se znechucenou náladou jsem se asi po 30 minutách vrátila zpět a usadila se do křesla před nějakou restaurací, kde se ke mě po chvíli přidala stejně znechucená Georgia a pak i zbytek mé "rodinky". Další skoro hodinu a půl jsme strávili jen sezením a čekáním *zabijte mě, myslela jsem si v tu chvíli*
Pak bylo v plánu jít na oběd a jet do "Haribo factory" ale protože oběd se tak nějak protáhl, ta vegetariánská pizza byla vynikající, tak už jsme pak jeli jen domů.

Ve čtvrtek slavila celá Francie Bastille Day, takže jsme večer vyrazili do města na ohňostroj. Člověka by napadlo, že si předem zjistí, kde se bude odehrávat ten ohňostroj a ne pak jezdil půl hodiny po městě jak debil, no tak tady to zjevně nikoho nenapadlo...Když jsme to konečně zjistili, tak jsme zas neměli kde zaparkovat *měla jsem asi tak dost jako Georgia, a jen slušnost držela mou hubu zavřenou* Ve 22:10 vypustili první raketu, ale pouze jednu. Hmm, to mělo být jako všechno?? Je to sice malé město, ale tak když je to takový velký svátek, tak se mohli zmoci na něco trošku většího...No po dalších 5 minutách to pak všechno začalo. Nic světoborného to nebylo, ale bylo to celkem pěkné, jak už jsem říkala, na tak malé město :D Po návratu zpět na barák, Paul zjistil, že nemá klíče od baráku. Garáž při odjezdu zabouchl a všechny ostatní dveře a okna byly zamčené. Aaa to už moje a Georginy nervy pěkně tekly. No nakonec jsme objevili jedno otevřené okno, samozřejmě to nejmenší, zamřížované a v prvním patře, ale nakonec se tam vystrašenej Joshua nějak protáhl a zachránil nás všechny před spaním venku, myslím, že do toho stanu by se asi 10 lidí nevešlo...

Pátek se nesl v duchu velkého předvíkendového úklidu, tak aspoň, že všichni vypadli z domu. Nějak mi to se všemi okolnosti začíná lézt krkem. Hlavně někteří jedinci tady a jejich chování. Možná, že Georgia se zas až tak nepletla v tom, co prohlásila o své matce. Čím dýl tu jsem, tím víc začínám do těch lidí vidět. Jací doopravdy jsou, pod tou přetvářkou a prvním dojmem...A přesně takovýhle typ lidí k smrti nesnáším. Bojuju se svým vnitřním já a snažím se chovat slušně a tak jak se ode mě očekává. Ano stojí mě to dost sil, ale přemáhám se protože, kdybych nedej bože vybouchla, tak bych se musela vrátit a to teda fakt nechci, takže se budu snažit ovládat jak jen to nejvíc jde...příští týden už budu mít půlku svého pobytu za sebou, takže stačí už pak vydržet jen další 4 měsíce a "hurá" domů. Už se nemůžu dočkat až se vrátím a pojedu do Trenčína a budeme se mít s Kájou jak ona říká "po p*či"...

No dneska mě ještě večer čeká nějaký festival ve městě, tak jsem zvědavá a doufám, že to bude stát aspoň trochu za to...