oáza klidu

mám za sebou konečně kurz, úspěšně absolvovaný, i když ne procentuálně hodnocený, tak hodně, jak jsem měla sama na sebe nároky, ale zase na druhou stranu mám to...taktéž máme za sebou tématický vánoční večírek, kterého jsem se na popud ostatních nakonec přeje jen účastnila, i kostým jsem měla půjčený, ale nakonec jsem hodinu před odchodem z domu dostala nápad na jiný kostým a využila jsem k tomu své nové koupené úžasné, avšak drahé šaty, takže když už stály tolik, tak mi přece nebudou viset ve skříni na věšáku a vytáhla jsem je provětrat...vánoční večírek byl úžasný. I slovo úžasný, tohle vystihuje celkem nedostatečně a jestli mi neveříte, tak i dokonce já, ano já, která tohle jinak normálně nedělám, normálně jsem tančila na parketu, ti co mě znají, tak ví, že diskotéky a podobné taneční akce tohoto typu nevyhledávám...asi po třech hodinách spánku po vánočním večírku, jsem sedla na vlak směr severní morava a jela na pár dní před vánocema domů. Ani nevím jak těch pár dní uběhlo, mám pocit jako bych doma vůbec nebyla. Maximálně jsem si je užívala a nedělala skoro nic, kromě pár návštěv a sezení s pár přáteli...abnormálně rychle ten týden a půl utekl a zítra opět po týdnu do práce...

momentálně totálně ujíždím na téhle písničce a této verzi, takže mě omluvte...

It´s not a bad life..

it´s just a bad day..Tak tímhle se uklidňuji celý den, zatímco se psychicky rozkládám. Moje "dieta" kterou jsem si naordinovala alespoň do doby večírku abych v nějakých šatech vypadala aspoň trochu normálně a ne jako bečka, šla dnes totálně do kytek (a to se mi ji i celkem dařilo dodržovat), když už jsem se odpoledne neudržela a z nervů sežrala poslední 4 višňové pralinky...

V neděli jsem v práci posrala co se dalo a taky jsem za to dneska po příchodu dostala od pana Vedoucího pěknou čočku...snažit se asi nestačí. Jsem z nadcházejících 3 dnů pěkně na prášky a fakt nevím proč?? Vždyť je to jen (blbej) kurz...už aby byl pátek a bylo to všechno za mnou ať už to dopadne jak to dopadne. Pak si odbydu pracovní večírek, kde budu komplení kurva i s oblečením (už se to o mě nebude v práci jenom říkat) a pak "hurá"domů...

Je to divné, když teď poslední dobou nejsem vůbec v práci, blbej prosinec, proč jen tam musí být tolik svátků a mi tím pádem máme potom tolik volna...chybí mi Humbert a ty naše narážkové a laškovné rozhovory...

somewhere in the middle of confusion

 
Poslední dobou mám zase strašnou chuť začít blogovat...nevím proč. Ale "neradujte" se předčasně, protože tyhle choutky mě můžou opustit stejně rychle jako přišly...

Stále se tak nějak zpamatovávám z předvíkendových dvou perfektních dnů a ačkoliv to nerada přiznávám celkem už jsem se po třech dnech volna těšila do práce...och ano čtete správně, jsem magor, kdo by se do toho cvok house těšil..?? Ale zároveň jsem se trochu bála, protože mě čekala, první odpolední směna, kterou už jsem měla vést samostatně. A sakra!! A ačkoliv jsem si šla povinnosti řešit dokonce půl hodiny před tím než se správně chodí, tak jsem si myslela, jak to krásně všechno stihnu a ještě chytnu poslední metro domů. Joo to bych nebyla já, abych nezačala zmatkovat, blbě nenaměnila peníze v trezoru, kde mi následně chybělo asi 1000...a když už jsem byla tak v prdeli, že jsem se chystala vyběhnout k bankomatu a tu zasranou 1000 tam dát ze svého, ještě mě napadlo přepočítat vrchní trezor, kde naštěstí ty peníze byly...no a aby toho nebylo málo, tak jsem udělala další "průser", když jsem odvedla stravenky s penězma do strezoru. Shit!! A zrovna dneska odcházely peníze do banky a s něma i ty stravenky. Nakonec je nám prý vrátí...uff!! Tohle se může stát fakt jen mě. Nakonec jsem končila "jenom" dvě hodiny po officiálním ukončení směny a byla jsem tam "jenom" o hodinu dýl, než jsem měla původně v plánu. Domů jsem zasranými nočmíni (nedělními/pondělními) linkami dojela asi před druhou ráno, celou noc se mi zdálo o odvádění stravenek a ráno mě probudil telefon z práce, jak že to bylo s těma stravenkama...stravenky jsou ZLO!!

Už mám zaplacené dva vánoční dárky, vybraný dárek pro ségru, promyšlený dárek pro jednoho bráchu a zbývá už vymyslet asi jen dva další dárky...taky jsem si dneska chtěla objednat jedno dvd jako dárek pro mě, ale než jsem se k tomu stihla rozhoupat, tak limitovaná edice byla rozebrána!! WHY?? A to jich o víkendu měli ještě plno...snad je pak někdo bude prodávat na eBay nebo někde...tak si koupím aspoň ten svetr, který je asi 2x dražší, než to dvd...a zítra jdu vybírat kostým. Je načase, když za týden je párty. Tak třeba něco vyberu a snad i dorazím...

two best nights

Poslední dva předvíkendové dny byly úžasné...Přišel dlouho očekáváný koncert The Rasmus, na který jsem sušila doma lístky už přes dva měsíce a strašně jsem se na něj těšila jak si to s Nell a Kubíkem užijeme a taky že užili. Sice celkem asi 6 hodinové stání a čekání na koncert bylo únavné, ale stálo to za to a nejradši bych si koncert opakovala stále dokola a dokola...ach další z mých "malých" snů vidět Lauriho naživo splněno...ještě tak mít s ním fotku a můžu v klidu na duši umřít. Tak třeba na nějakém dalším koncertě...Když jsem včera jela autem kolem MeetFactory, kde proběhl The Rasmus koncert, padla na mě děsná nostalgie, že před méně než 24 hodinama jsme tam skákali a užívali si to, ale ta mě vzápětí díky Kátě a Adélce přešla...bláznivé to holky, dokáží zahnat jekékoliv chmury. Pak už nás čekalo jen páteční popíjení s pár lidma z práce a naším úžasným panem Vedoucím a pak taky lehce trénování fotbálku s Hráškem na Vánoční večírek, kdy asi dostaneme na prdel a taky trocha toho bowlingu...zakončení dvou předvíkendových dnů nemohlo být o nic hezčí, než s Tomem procházet noční Prahou a vychutnávat si skoro první letošní pražský sníh ..

memories

Poslední zvláště dva dny byly dost pofidérní a divné...včerejšek byl strašný, vstáváte s dobrou náladou, jdete do práce, kde je taky všechno v pohodě, i když už tam trávím veškerý volný čas a domů chodím jen spát (a bude hůř), a pak večer, když už jsou skoro všichni pryč, vy jste na kuchyni skoro sami, nemáte do čeho píchnout, pan D. přijde do práce taky v divné náladě, čímž tu mou srazí dolů úplně a vy pak jen stojíte, hledíte do prázdné restaurace a vzpomínáte co se dělo přesně před dvěma lety...kdy si v klidu sedíte doma, zatímco jinde vyhasíná jeden lidský život na němž vám záleží ze všeho nejvíc a bez váhání by jste jeho život vyměnili za svůj...život je někdy opravdu krutý a jsou věci, které nikdy nepochopíme...

This is what I need right now the most..